Zásada 17

80 milionů lidí v Evropě žije se zdravotním postižením a mnoho z nich je obětí diskriminace. Pro tyto lidi by měla být EU rozšířeným zdrojem svoboda a příležitosti. Lidé se zdravotním postižením čelí katastrofální situaci na evropském trhu práce s mírou zaměstnanosti 48.1% ve srovnání se 73.9% u běžné populace. Ženy a mladí lidé se zdravotním postižením čelí ještě nižší míře zaměstnanosti. Tato čísla však neposkytují pohled na kvalitu zaměstnání. EU by měla přidělit finanční prostředky, zejména ESF +, na zvýšení zdrojů, které členské státy přidělují na rovné příležitosti, začlenění infrastruktury a aktivační opatření. Legislativní ochrana a podpora osob se zdravotním postižením na trhu práce, a to jak v přístupu k zaměstnání, tak při zachování zaměstnání, budou hodnoceny a sledovány ve všech členských státech, aby byly vyplněny mezery.

Akce zaměřené na dosažení vzestupné konvergence životních a pracovních podmínek

1. Monitorovat míru zaměstnanosti osob se zdravotním postižením v souvislosti s investicemi do aktivního začleňování, poskytování podpůrných služeb, chudoby a vyloučení.
2. Monitorovat účinnost stávajících právních rámců v členských státech zaměřených na integraci osob se zdravotním postižením na trh práce a předpokládat právní rámec EU.

Zásada 18

Zdravotničtí pracovníci v celé Evropě tvrdě pracují na léčbě a zastavení šíření viru COVID-19. V mnoha případech je jejich úkol ztížen kvůli nedostatku personálu, nedostatečnému vybavení a nedostatku osobních ochranných prostředků a testovacích souprav. Evropské řídící orgány a národní vlády by měly přijmout okamžitá opatření k zajištění toho, aby zdravotnické služby získaly tolik potřebné nouzové financování, a ke krátkodobému zvýšení počtu zaměstnanců. Evropský semestr se zabývá udržitelností a přístupem ke zdravotnickým službám. Úsporná opatření drasticky snížila rozsah veřejných služeb a jejich přístupnost. Na začátku semestru 2019 ETUC uvedla, že systémy zdravotní péče a dlouhodobé péče jsou zdrojem obrovských obav a utrpení pro rostoucí část populace EU a vyžadují okamžitá opatření. Více než 15 členských států vykazuje velmi špatné výsledky ve zdravotnictví. Pokrytí a přístup k dlouhodobé péči je v několika členských státech nedostatečné. V tomto odvětví dominuje neformální péče na úkor služeb a účasti žen na trhu práce. I když veřejné struktury často chybí, soukromé možnosti jsou extrémně nákladné, nepřístupné a často vedou ke zhoršení služeb i pracovních podmínek ve zdravotnictví. V minulém semestrálním cyklu nebyly uvažovány žádné podstatné investice. Ve střednědobém a dlouhodobém horizontu jsou zásadní vyšší veřejné výdaje na zdraví a vyšší investice do veřejného zdraví, a to nejen pro zvrácení let nedostatečného čerpání v mnoha zemích, ale také pro zajištění toho, aby se zdravotnický personál a zařízení dokázaly vyrovnat s budoucími požadavky. Evropa měla ještě před vypuknutím epidemie COVID-19 nedostatek přibližně jednoho milionu zdravotnických pracovníků. Vlády musí radikálně změnit svůj přístup k veřejnému zdraví a veřejným službám: krátkodobé smlouvy a nejistá pracovní místa ve zdravotnictví nestačí k řešení mimořádných situací, jako je tato.

Přístup ke zdravotnickým službám a dlouhodobé péči je mimořádnou událostí EU. Cyklus evropského semestru prosazoval „racionalizaci“ a „nákladovou efektivitu“, což znamenalo agregaci struktur, posun již přidělených zdrojů, de-hospitalizaci péče, ale téměř nikdy veřejné investice do nezbytného personálu a služeb. V mnoha členských státech rostou peněžní výdaje na zdravotnictví. Pravidla SGP rozšířila oblast působnosti soukromý trh poskytující lidem zdravotní služby a pojištění. To omezuje přístup ke zdravotnickým službám, což je jeden z hlavních důvodů nespokojenosti populace.

Sektor péče je zásadní pro zajištění důstojné životní úrovně pro starší lidi. Je nutné zvýšit atraktivitu odvětví, aby se zvýšila kvalita práce a poskytovaných služeb. V tomto odvětví je vysoký výskyt migrantů, nehlášených a nezdokumentovaných pracovníků, zejména migrantek. Je důležité eliminovat všechny oblasti zranitelnosti lidí pracujících v tomto odvětví a dát pracovníkům příležitost zlepšit své dovednosti a pracovní podmínky ve svůj vlastní prospěch i ve prospěch uživatelů.

EU by měla prosazovat přístup založený na právech a veřejné investice do univerzálních systémů solidarity a systémů sociální ochrany reagujících na rovnost pohlaví na mezinárodní, evropské a národní úrovni. Měla by také sledovat cíle konvergence směrem vzhůru a přidělování finančních prostředků v péči o děti, zdraví, seniory, dlouhodobou péči, zdravotní péči a závislost, aby bylo zaručeno univerzální pokrytí a vysoce kvalitní péče.

Za účelem uspokojení současných a budoucích potřeb stárnoucí populace vyšší výdaje na všeobecně dostupné a dostupné a kvalitní veřejné služby ve zdravotnictví a dlouhodobé péči musí být považovány za investici. Preventivní péče musí být posílena vhodnými politikami a financováním. Profesní rozvoj, odborná příprava, vzdělávání a uznávání kariéry jsou zásadní pro zlepšení kvality a pokrytí péče a poskytnutí kvalitních pracovních příležitostí. Politiky rovnováhy mezi pracovním a soukromým životem by měly podporovat pracovníky s povinnostmi péče. EU by měla zavést EU Right2Care podporovanou národními akčními plány.

Akce zaměřené na dosažení vzestupné konvergence životních a pracovních podmínek

1. Program EU Right2Care, opřený o národní akční plány v rámci evropského semestru, založený na transparentních a ambiciózních cílech
2. Monitorování kapacity, fungování a dopadu dobrých životních podmínek pracovníků (v národních systémech a role kolektivního vyjednávání).
3. Iniciativy EU k posílení odolnosti veřejně financovaných, univerzálních a přístupných systémů zdravotní péče.

Zásada 19

Liberalizace a privatizace veřejných služeb, včetně nadměrného a nezodpovědného využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru (tedy tím, že zisk převyšuje zájmy lidí) připravit společnost a většinu populace o základní nástroje k uspokojení jejich potřeb. Neuspokojené potřeby, nedostatek dostupných veřejných struktur a příliš nákladná soukromá opatření se nacházejí v klíčových odvětvích ovlivňujících kvalitu života Evropanů, jako je zdravotnictví a péče, vzdělávání a odborná příprava, péče o děti a bydlení.

Veřejné služby - od péče o zdraví, péči o děti a seniory, vzdělávání a odbornou přípravu a služby zaměstnanosti, dopravu, vodu, odpady, energii, sociální bydlení, informace a sociální služby až po soudní systémy a infrastrukturu jako celek - představují páteř evropského poskytování služeb a společného zboží občanům a obyvatelům. Vysoce kvalitní a dostupné veřejné služby a společné poskytování zboží jsou základním právem. Jsou zásadní pro boj proti nerovnostem a sociálnímu vyloučení, pro zaručení rovného zacházení a pro řešení sociálních, ekonomických demografických a environmentálních výzev, kterým Evropa čelí.

Sociální bydlení a slušné bydlení pro všechny domácnosti je pilířem mnoha sociálních modelů v celé Evropě. V tomto ohledu a ve spojení se spravedlivými přechody a začleněním Agendy UN2030 by měl být kladen větší důraz na boj proti energetické chudobě domácností.

Členské státy by mohly přijmout opatření (také prostřednictvím semestru), aby aktivněji zasáhly do kontroly a formování EU soukromý trh s bydlením, např. prostřednictvím stavebních povolení, kontroly nájemného, ​​daně za 2. nemovitosti atd., a aby se zabránilo spekulacím.

Zásady 19 a 20 by obecně měly být vykládány jako most mezi Agendou UN2030 a EPSR za účelem prevence chudoby, zažehnání hladu a deprivace, podpory dobrého zdraví, zajištění rovných příležitostí a udržitelných měst a zemědělství. Lidské právo na vodu a hygienu, uznané Organizací spojených národů v cílech sociálního rozvoje, musí být podpořeno konkrétními návrhy, aby byl přístupný všem.

Místní pracovníci, mobilní pracovníci a migrující pracovníci, bez ohledu na jejich imigrační status nebo státní příslušnost, musí mít stejná práva a měli by mít prospěch ze stejného zacházení, kvalitních pracovních míst a slušných pracovních podmínek, zatímco každý by měl mít stejná práva na přiměřené, bezpečné a dostupné bydlení a sociální ochrana.

Některé priority, které lze prosazovat také prostřednictvím užší spolupráce mezi členskými státy a případně vedoucí k legislativě EU:

• Podporovat univerzální sociální služby jako veřejné služby, organizované společně na základě zásad veřejné služby a podporované jasnými právními rámci.
• Boj proti rozpočtovým škrtům v sociálních službách a za odpovídající financování a personální zajištění sociálních služeb. Podporovat přístup ke vzdělávání a kvalifikaci, vyšší úroveň profesionalizace, zastoupení a ochranu práv pracovníků odbory; a rozvíjet účinné politiky náboru a udržení na všech úrovních.
• Usilujte o profesionalizaci těchto pracovních míst, abyste získali lepší kolektivní záruky. Zvýšit pokrytí kolektivním vyjednáváním.
• Zlepšit pracovní podmínky v sektoru péče o lidi, zejména vyplňovat mezery mezi migranty a místními pracovníky.
• Zasazovat se o rozvoj, provádění a monitorování norem pro kvalitu služeb a pracovních míst na základě dobrovolného rámce kvality pro sociální služby obecného zájmu (SSGI), který uznává potřebu vysoce kvalitních služeb a zaměstnanosti.

Akce zaměřené na dosažení vzestupné konvergence životních a pracovních podmínek

1. Viz také Akční plán boje proti chudobě. Může zahrnovat cíle veřejných investic do sociálního bydlení.
2. Vypracovat referenční hodnoty pro vládní výdaje v rámci Paktu o stabilitě a růstu s cílem zajistit nezbytné financování univerzálních, cenově dostupných a vysoce kvalitních veřejných služeb (např. Prostřednictvím „zlatého pravidla“).
3. Musí být zajištěn přístup ke slušnému bydlení.
4. Podporovat iniciativy k začlenění prvků veřejné služby a základních práv do příslušných odvětvových iniciativ EU.

Zásada 20

Liberalizace a privatizace veřejných služeb, včetně nadměrného a nezodpovědného využívání partnerství veřejného a soukromého sektoru (tedy tím, že zisk převyšuje zájmy lidí) připravit společnost a většinu populace o základní nástroje k uspokojení jejich potřeb. Neuspokojené potřeby, nedostatek dostupných veřejných struktur a příliš nákladná soukromá opatření se nacházejí v klíčových odvětvích ovlivňujících kvalitu života Evropanů, jako je zdravotnictví a péče, vzdělávání a odborná příprava, péče o děti a bydlení.

Veřejné služby - od péče o zdraví, péči o děti a seniory, vzdělávání a odbornou přípravu a služby zaměstnanosti, dopravu, vodu, odpady, energii, sociální bydlení, informace a sociální služby až po soudní systémy a infrastrukturu jako celek - představují páteř evropského poskytování služeb a společného zboží občanům a obyvatelům. Vysoce kvalitní a dostupné veřejné služby a společné poskytování zboží jsou základním právem. Jsou zásadní pro boj proti nerovnostem a sociálnímu vyloučení, pro zaručení rovného zacházení a pro řešení sociálních, ekonomických demografických a environmentálních výzev, kterým Evropa čelí.

Sociální bydlení a slušné bydlení pro všechny domácnosti je pilířem mnoha sociálních modelů v celé Evropě. V tomto ohledu a ve spojení se spravedlivými přechody a začleněním Agendy UN2030 by měl být kladen větší důraz na boj proti energetické chudobě domácností.

Členské státy by mohly přijmout opatření (také prostřednictvím semestru), aby aktivněji zasáhly do kontroly a formování EU soukromý trh s bydlením, např. prostřednictvím stavebních povolení, kontroly nájemného, ​​daně za 2. nemovitosti atd., a aby se zabránilo spekulacím.

Zásady 19 a 20 by obecně měly být vykládány jako most mezi Agendou UN2030 a EPSR za účelem prevence chudoby, zažehnání hladu a deprivace, podpory dobrého zdraví, zajištění rovných příležitostí a udržitelných měst a zemědělství. Lidské právo na vodu a hygienu, uznané Organizací spojených národů v cílech sociálního rozvoje, musí být podpořeno konkrétními návrhy, aby byl přístupný všem.

Místní pracovníci, mobilní pracovníci a migrující pracovníci, bez ohledu na jejich imigrační status nebo státní příslušnost, musí mít stejná práva a měli by mít prospěch ze stejného zacházení, kvalitních pracovních míst a slušných pracovních podmínek, zatímco každý by měl mít stejná práva na přiměřené, bezpečné a dostupné bydlení a sociální ochrana.

Některé priority, které lze prosazovat také prostřednictvím užší spolupráce mezi členskými státy a případně vedoucí k legislativě EU:

• Podporovat univerzální sociální služby jako veřejné služby, organizované společně na základě zásad veřejné služby a podporované jasnými právními rámci.
• Boj proti rozpočtovým škrtům v sociálních službách a za odpovídající financování a personální zajištění sociálních služeb. Podporovat přístup ke vzdělávání a kvalifikaci, vyšší úroveň profesionalizace, zastoupení a ochranu práv pracovníků odbory; a rozvíjet účinné politiky náboru a udržení na všech úrovních.
• Usilujte o profesionalizaci těchto pracovních míst, abyste získali lepší kolektivní záruky. Zvýšit pokrytí kolektivním vyjednáváním.
• Zlepšit pracovní podmínky v sektoru péče o lidi, zejména vyplňovat mezery mezi migranty a místními pracovníky.
• Zasazovat se o rozvoj, provádění a monitorování norem pro kvalitu služeb a pracovních míst na základě dobrovolného rámce kvality pro sociální služby obecného zájmu (SSGI), který uznává potřebu vysoce kvalitních služeb a zaměstnanosti.

Akce zaměřené na dosažení vzestupné konvergence životních a pracovních podmínek

1. Viz také Akční plán boje proti chudobě. Může zahrnovat cíle veřejných investic do sociálního bydlení.
2. Vypracovat referenční hodnoty pro vládní výdaje v rámci Paktu o stabilitě a růstu s cílem zajistit nezbytné financování univerzálních, cenově dostupných a vysoce kvalitních veřejných služeb (např. Prostřednictvím „zlatého pravidla“).
3. Musí být zajištěn přístup ke slušnému bydlení.
4. Podporovat iniciativy k začlenění prvků veřejné služby a základních práv do příslušných odvětvových iniciativ EU.